Popis 22kilometrové trasy:

Až po Glockenhübel je trasa totožná s 12kilometrovou trasou.

*Zatímco účastnáci kratší trasy (12 km) stoupají vpravo směrem k obci Schönbrunn, kračíme dále po hornické naučné stezce a poté rovně po triebelské okružní cestě. Vedle zeleno-bílé a žluto-bílé značených turistických stezek jsou zde k vidění také černo-bílé šipky, označující cykltrialovou stezku.

Z této úzké romaticky položené cesty se nám naskýtá báječný pohled do malebného údolí triebelského potoku, kde se nachází první kontrolní stanoviště, shodné pro obě dlouhé trasy. Na protilehém úpatí se krčí malé domky obce Bösenbrunn v krajině, osamocená lavička nabádá k odpočinku. V kartě uvedený Streithaus, kdysi starou lesní samotu, můžeme dnes již vytušit na základě postavení ovocných stromů, stojících zde na mýtině. V pozadí v krajině poznáváme typickou diabasickou kupu u domu zvanému Otterhaus.

Krátce nato půjdeme shora dolů do údolí triebelského potoku a dosahujeme prvního kontrolního stanoviště. V nedělním ranním klidu budeme přivítáni veselou hudbou z akordeonů. Tady dole bublá potok Triebel bystře do posledního kilometru údolím, vzniklým ledovcovou činností, k obci Türbel, kde se vlévá do Bílého Halštrova. Naše pohledy směřují přes louku do údolí, kde se meandrovitě vine potok Triebel. Pouze starousedlíci ví, že v dobách Německé demokratické republiky existovaly velkolepé plány výstavby železnice skrze toto malebné údolí za účelem rychlejšího odvozu vytěženého kamení ze zdejšího bösenbrunnského kamenolomu. Diky bohu se tak nestalo, údolí by jinak bylo zničeno na věky.

****Před osamělou zahradou se naše trasa opět slučuje s nejdelším úsekem a dále stoupá vpravo k vesnici Magwitz. Odtud je za dobré viditelnosti dobře vidět dálniční most Pirk u vesnice stejného jména, ležící v údolí.

Na samém počatku zde byl před 25 lety v roce 1980 na nádraží start a cíl prvního putování. Je to tedy takříkajíc původní území pochodu údolím triebelského potoku (Triebel tehdy ležel pouhé 2 kilometry od východoněmeckého pohraničního pásma, kam se bez zvláštního povolení nemělo).

Po hornické naučné stezce dosahujeme obec Magwitz. Vlevo nad obcí stojí bývalé barokní rytířské sídlo. Naše společná trasa vede středem obce podél rybníku a bývalého pohostinství a dále k silnici, stoupající k obci Planschwitz. Málokdo ví, že zdejší pole mezi oběmi obcemi patří k nejznámějším nalezištím fosilií ve Fojtsku (Vogtland). Většina lidí zná tuto obec pouze díky květnovým slavnostem jabloňových květů. Jméno obce pochází ze srbského Plonswicz a "plonc" znamená v překladu "divoká jabloň". Krátce před rytířským sídlem nás vyvede vlevo úvozní cesta ven z obce. Z modro-bílé značené stezky se nám naskýtá překrásný pohled na přehradní nádrž Pirk, ležící v údolí.

Konečně dosahujeme Plaschwickou Lípu (465 m.n.m.). Zde nás čeká poslední kontrolní stanoviště, kde se účastníci mohou posilnit před posledním úsekem cesty. Odtud se za dobrého počasí naskýtá velmi dobrý pohled na město Schöneck, rozprostírající se na několika svazich Fojtska. Bystré oči však odtud mohou spatřit také obě věže kostela sv. Jakuba, stojícího ve městě Oelsnitz.

Po posilnění se vydáváme na poslední úsek dnešního pochodu. Opět stoupáme, tentokrát k výšině Unglückspöhl, zalesněnému diabasovému kopci. Rychle vstupujeme do Schönbrunnu, kdysi typické hornické a selské vesnice, a překračujeme v obci silnici, vedoucí do Olešnice (Oelsnitz). V této obci jsou zachovány dva rudly (hornické vozíky), poukazující na kdysi čilou těžbu nerostných surovin v této oblasti. Okolo areálu firmy UTR vede trasa k obci Lauterbach. Dole v údolí odbočíme vpravo a stoupáme po rovném úseku k domu dosorčího, zvanému "Huthaus".

Pokud nám slunce dopřeje, pak je nutno dodat, že toto je poslední stoupání pochodu. Průzračná voda láká k osvěžení celého těla, my však putujeme společně s účastníky malého okruhu (12 km) dále, k cíli.

Dále - viz popis 12kilometrové trasy.**